Chilli zážitek

Chilli a post-proces

Jednoho krásného dne jsem se, jsa milovník chilli rozhodl ochutnat dáreček od svojí drahé ve formě nakládaných utopenců s Morugou (jedna z nejpálivějších papriček vůbec). K večeři mě tedy provázela pálivá huba jak se patří, dokonce jsem poprvé musel pálivé zapíjet mlékem... Po večeři jsem měl nutkání nic nedělání, takže menší šlofíček, který přerostl ve spánek. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se ve dvě ráno probudil zpocený jako po nejtvrdším tréninku a s tepem Sagana na závodech... Morugra pracovala a pálení pajšlu mě utvrdilo v označení viníka za tento stav. Jak pravil Vergilius: "Odvážnému štěstí přeje", ale to, že můj pot byl lehce pikantní a o pocitech na toaletě ani nemluvě mě nutil k zamyšlení. Lidově řečeno mi z pikantní večeře bylo kurevsky blbě a po surfingu na webu jsem zjistil, že lehká otrava kapsaicinem se zkrátka musí vyděržat pijanieri. Spát jsem nemohl, vzhledem k pajšlu a pocení ani nikam jít, komár co mi bzučel u hlavy se po bodnutí mé osoby odebral někam umřít, asi nepatřil mezi chilli labužníky. Tak co včil, musel jsem se nějak zaměstnat, abych nemyslel na to, že mě chce moje drahá asi zabít. Tož jsem si pustil červavé jablko od SteveJobs corporation a jal se upravovat fotky, na které nezbýval čas snad poslední půlrok. Dokonce jsem na chvíli zapoměl, že mi je blbě :D. Takže vážení kolegové fotografové, chcete-li konečně najít ztracený čas a to nenejom na postprocessing, někdy se nevyhnete drastičtějším prostředkům. Dobré světlo.